ČERNOBYL
Dne 26. dubna 1986 v 1: 24 hodin se stala osudová chyba v jaderné elektrárně Černobyl. Díky experimentu, který měl objasnit setrvační doběh turboregulátoru. Test proběhl před odstavením 4. reaktoru. Experimentem chtěli sovětští vědci zjistit, jestli generátor jaderného reaktoru po rychlém uzavření páry do turbíny, bude schopen při svém setrvačném doběhu ještě zhruba 40 sekund napájet proudem čerpadla havarijního chlazení (citace). Díky několika selháním lidského faktoru a porušení předpisů, se během experimentu nekontrolovatelně navýšil výkon. Poté došlo k dvěma výbuchům v rozmezí 2 až 5 vteřin.
První výbuch byl způsoben přetlakem a odsunul víko reaktoru vážící 1000 tun. Druhý výbuch vznikl díky vzduchu v reaktoru, který se tam dostal díky odsunutému víku po prvním výbuchu. Poté co se vzduch smísil s vodní párou a rozžhaveným grafitem, tato směs explodovala.
sarkofág elektrárny
Průběh havárie
Proběhli dvě exploze, které zničili aktivní zónu 4. reaktoru a rozmetali palivo spolu s grafitem. Horní část 4. reaktoru byla zničena a vypukl zde požár. Tento požár se rozšířil na střechu turbínové haly. Hořící grafit z reaktoru vylétl do areálu elektrárny. Vznítila se též ¼ grafitu v bloku. Z reaktoru začala unikat radioaktivita, která rychle zamořila areál elektrárny a poté začala zamořovat blízké a poté i vzdálené okolí. Oba výbuchy, které proběhly, nebyly jaderné. První výbuch byl kvůli přetlaku v reaktoru, druhý nebyl zcela objasněn, ale nejspíš šlo o reakci grafitu a vzduchu.
Po příjezdu neinformovaných hasičů se situace ještě zhoršila. Z počátku byl reaktor hašen vodou, díky tomu proběhly další malé výbuchy. Poté co se informace o havárii dostaly i k hasičům, byl reaktor zasypán 5 000 tunami sloučeniny bóru, dolomitu, písku, hlíny a olova z vrtulníků. Po dvou týdnech bylo rozhodnuto o vystavění „sarkofágu“ okolo bloku, včetně mírně vzdálené strojovny.
Zamoření
Radioaktivita přestala unikat až 6. května 1986. 8. května klesla teplota v aktivní zóně na „pouhých“ 300oC. Při explozích byla radioaktivita vynesena až do
Oběti havárie
Nejvíce bylo zasaženo město Pripjať, ve kterém žilo 50 000 lidí. Ti nebyli první den vůbec o havárii informováni. Radioaktivita ve městě vzrostla o tisícinásobek normální dávky. Až druhý den bylo celé město evakuováno až na osoby se speciálním pověřením. Po 6 dnech od výbuchu bylo vylidněno okolí
Celkem bylo nějakým způsobem zasaženo okolo 600 000 lidí. Dokumenty rozdělují oběti do více skupin. První a nejpočetnější skupina je takzvaných likvidátorů, což jsou hasiči, policisti, zaměstnanci elektrárny, asanační a záchranné čety. Počet těchto osob je okolo 200 000. Další početná skupina jsou objaté, žijící nedaleko Černobylu, těchto lidí je 116 000. Pak mezi oběti havárie spadá 220 000 obyvatel Ukrajiny, Ruska a Běloruska, kteří byli evakuováni až později. Od roku 1987 do roku 2004 zemřelo kvůli nemoci z ozáření 19 osob. Hodně lidí, které přežily ozáření, přivedli na svět zdravé potomky.
Město Pripjať
Postižení Československa
První známku radioaktivity naměřila elektrárna Dukovany. Zamoření mělo nejhorší dopad na potraviny. Jód, který má poločas rozpadu jen 8 dní, se dostal do mléka, a proto bylo mléko po tuto dobu staženo z prodeje. Cesium s poločasem rozpadu 30 let se dostalo do potravinového řetězce. Naštěstí k žádnému výraznému ohrožení populace nedošlo. Podle některých zdrojů, ale došlo k zasažení lanýžů na Šumavě, ty poté sežrali divočáci, kteří i nyní mají „pancéřovou“ kůži.